Jiná tesařina

výroba dřevěných konstrukcí jinak...

Hynek Šalplachta
Bystrá nad Jizerou, okres Semily

Utěsňování roubené stěny
Způsoby řešení podélné spáry

KLASICKÁ ROUBENÁ STĚNA S VYMAZÁVKOU

Toto ošetření podélné spáry je pro roubené stavby na území Čech a Moravy typické. Charakteristická je bíle natřená vymazávka na kontrastním pozadí tmavých trámů.

Při výrobě roubenky se mezi jednotlivými stěnovými trámy jednoduše ponechá mezera, která se po dokončení tesařských prací vycpe tepelnou izolací a na obou lících vymaže hliněnou směsí - vymazávkou.

Jako izolace se historicky používal mech nebo konopné pazdeří. My k tomuto účelu používáme průmyslově zpracovanou ovčí vlnu. Někteří výrobci používají minerální vatu, která je levná a snadno dostupná, její reakce na vzdušnou vlhkost ale může způsobit zásadní problémy.

Hliněná vymazávka se vyrábí na místě z místního jílu, písku, slaměné řezanky a fermentátu. Protože dřevo i vymazávka po celou dobu životnosti reagují na vlhkostní poměry okolí, neustále mění svůj objem, "pracují", samotná vymazávka by se na oblině trámu neudržela, brzo by popraskala a vypadala. Spáru je tedy třeba opatřit armaturou, která vymazávku udrží na místě. K tomuto účelu se od nepaměti používají klínky z tvrdého dřeva, které se ve spáře vráží střídavě do obliny horního a dolního trámu. Vymazávka pak dobře drží na dlouhých koncích klínků. Jako náhradu za toto řešení dnes někteří výrobci užívají nábytkářské spojovací kolíčky z bukového dřeva, které se jednoduše vsouvají do děr, předvrtaných v oblinách strámů. Kompletní návod na vymazávku zde.

Pro tento způsob provedení podélné spáry se jako stavební materiál roubenky ideálně hodí oblinové trámy, které mají namísto ostré hrany přirozenou oblinu kmene.

Výhody	Z tesařského hlediska nejjednodušší na výrobu. Při dodržení jednoduchých zásad zvládne zaizolování a vymazání spáry každý.
Nevýhody	Hliněná vymazávka vyžaduje údržbu, trpí zvláště na silně povětrnosti vystavených vnějších lících stěn, kde je třeba každoročně opravovat poškozená místa.

STĚNA BEZ VYMAZÁVKY S TĚSNĚ PŘIPASOVANÝMI TRÁMY - "Scribe-fit"

Způsob umožňuje vyrobit dokonale těsnou podélnou spáru s minimální technologickou výbavou a bez zvláštních nároků na stavební materiál stěn, avšak s vysokými nároky na přesnost a pečlivost zpracování. Lze takto stavět z kulatiny nebo z prizem. Nelze stavět z plně hraněných trámů, což ale není ani tradiční, ani oku lahodící.

Tato technologie vznikla snad někdy kolem přelomu tisíciletí propojením technologie scribe-fit, používané při stavbě srubů, s klasickým českým rohovým spojem na rybinu, a to zřejmě nezávisle na sobě u několika menších výrobců, kteří toužili vybřednout z dobového standardu "trámy z katru a polyuretanová pěna"- nejinak tomu bylo i v našem případě.

K vykreslení spáry se používá speciálně upravené kružítko se dvěma libelami, pomocí kterého se přenáší tvary hřbetu klády na další usazovanou kládu. Opsaný tvar se poté přesně vydlabe sekerou dlabačkou a dláty, práci usnadní naříznutí motorovou pilou. Vznikne jakési mělké korýtko, dutina, která se vyplní izolací.

Jako izolace je opět výhodná ovčí vlna, pro svou schopnost vyrovnávat se s vlhkostními výkyvy okolí. Použití levnější čedičové vaty je zde přípustné, v takovém případě se ale doporučuje opatřit vydlabanou drážku po obvodu ještě paměťovou páskou. Spotřeba pásky v řádu tisíců metrů ale úsporu na levnější izolaci zcela kompenzuje. Experimantálními zkouškami bylo prokázáno, že použití čedičové vaty významně prodlužuje dobu požární odolnosti stavby.

Parametry tohoto řešení detailně předepisuje mezinárodní organizace výrobců srubů ILBA. Doporučení ILBA mají nezávaznou povahu, existence obecně dostupné mezinárodně uznávané normy je přesto jednoznačnou výhodou jak pro dodavatele, tak pro zákazníka. Tito mohou normu učinit smluvně závaznou na základě smlouvy o dílo.

Výhody	Dokonalá těsnost detailu. Minimální technologické vybavení. Řešení nevyžaduje žádnou zvláštní údržbu po celou dobu životnosti stavby.
Nevýhody	Vysoká časová náročnost, vysoké nároky na přesnost práce, nutná předchozí zkušenost.

PLOŠNÉ OMÍTÁNÍ HLINĚNOU OMÍTKOU

Omítání hliněnými omítkami, jakožto možnost utěsnění roubené stěny, není v českých zemích populární. Lidé jej považují dokonce za absurdní, neboť "když už stavím roubenku, tak přece chci, aby trámy byly vidět," čemuž samozřejmě nelze nic namítnout.

V dřívějších dobách ale bylo omítání běžným řešením - omítnutá stěna působila čistějším dojmem, chudší domkáři dodávali svým roubeným chalupám vznešenější vzhled bohatších zděných staveb, nutnost omítání vycházela také z dobových požadavků na požární odolnost stěn.

Zejména vnitřní hliněné omítky mají velmi příznivý vliv na vnitřní klima domu. Dodávají roubené stavbě tepelně akumulační kapacitu a tepelnou setrvačnost, pohlcováním a uvolňováním vodní páry vyrovnávají vlhkostní výkyvy interiéru a také dobře konzervují trámovou stěnu.

Omítání se dodnes pro výše zmíněné výhody hojně používá na Podkarpatské Rusi a v Rumunsku. V případě, že ke stavbě byl použit druh dřeva, které snadno podléhá zkáze hmyzími škůdci (např. v Rumunsku se často stavělo z dřeva bukového), je omítnutí nutnou podmínkou trvanlivosti stavby - přes vrstvu hliněné omítky se škůdci ke dřevu prostě nedostanou.

Stejně jako v případě vymazávky, je i omítku třeba vybavit armaturou, na které omítka drží. V minulosti se k tomu používaly klínky z tvrdého dřeva, které se vrážely poměrně hustě do trámů v celé omítané ploše; alternativně lískové pruty, kterými se stěna šikmo přelištovala. Omítka se hladila jen ručně, případně dřevěnými či filcovými hladítky. Její výrazně vlnitý a nerovný vzhled je meodmyslitelnou součástí výrazu omítaných roubených staveb. Dnes se (tedy na Ukrajině a v Rumunsku) často používají řezané lišty, kterými se stěna šikmo přelištuje; protože jsou pravidelné, omítku je možné následně provést snadno v dobré rovinnosti.

Pro nezájem zákazníků jsme takto utěsněnou roubenou stavbu zatím nepostavili, ale protože toto řešení má bez nadsázky "samé výhody", rádi se do podobné stavby pustíme.

Výhody	Konzervace omítnutého dřeva, příznivý vliv na vnitřní klima, zvýšená požární odolnost, dokonalá těsnost stěny (nikoliv neprodyšnost)
Nevýhody	Dřevo není pohledové, stavba vypadá jako zděná.

PRŮMYSLOVĚ VYROBENÁ PERODRÁŽKA

Jakožto výrobci řemeslných konstrukcí tuto možnost našim zákazníkům neposkytujeme; potřebným technickým vybavením nedisponujeme.

Uspořádání podélné spáry na pero a drážku je novodobý přístup. Používají jej jen výrobci, kteří roubenou stavbu vyrábějí na CNC frézách.

Materiálem je hranol, ve kterém je zespodu vyfrézovaný systém (většinou dvou až tří) drážek, zeshora systém odpovídajících dvou až tří per. Tyto do sebe dokonale zapadají, k dotěsnění se používá jeden či více pásů paměťové pásky. Hranol může být masivní z jednoho kusu, či lepený z dvou až tří fošen, což snižuje riziko podélného rozpraskání hranolu. Takto provedená spára nevyžaduje žádnou zvláštní údržbu.

Nevýhodu jsou vysoké nároky na výrobní technologii - výrobu je pro její extrémní nároky na přesnost nutno svěřit počítačem řízenému CNC stroji, přímo propojenému s 3D CAD systémem, ve kterém vznikl projekt roubenky. Roubenku tak vlastně vyrábí počítač bez doteku lidské ruky, což se odráží ve sterilitě zpracování - všechny spoje, stejně jako všechny trámy, jsou v rámci celé stavby úplně stejné, což je škoda, protože dřevo ve své podstatě poskytuje nekonečno různorodých detailů, o které přicházíme.

Nekonečný lepený hranol je drahý stavební materiál. K jeho výrobě se často používá kanadské nebo sibiřské dřevo. V zemi, kteá je z 33% pokryta lesem, postrádá tento přístup logiku.

Výhody	řešení nevyžaduje žádnou údržbu, dokonale funkční utěsnění paměťovou páskou.
Nevýhody	sterilní vzhled, drahá výrobní technologie se promítá do ceny, drahý výrobní materiál.

VKLÁDANÉ PERO - LIDOVÁ TVOŘIVOST

Vzhledem k nedokonalé těsnosti spoje, riziku profukování a kondenzace vodní páry, našim zákazníkům tuto možnost neposkytujeme.

Uspořádání podélné spáry na vložené pero je pokusem napodobit systém "pero-drážka" v improvizovaných podmínkách bez náročného technologického vybavení.

Do spodního líce každého stěnového trámu se vyřízne drážka (většinou ruční okružní pilou), do které se potom vkládá dřevěné pero, které má přiléhat ke spodnímu trámu ve stěně. K dotlačování pera ke spodnímu trámu se s oblibou využívá tlaku expandující polyuretanové pěny, která se nastříká do drážky za pero. Detail ale nelze vyrobit dokonale funkční, což je v kombinaci s nejčastěji používanou izolací z levné čedičové vaty nebezpečné, izolace profukuje a může v ní kondenzovat vlhkost. Takto prováděné roubenky se proto často z interiérové strany opatřují obkladem s další izolací, či dokonce obezdívají.

Uspořádání na vložené pero vzniklo v České republice z kraje devadesátých let současně u většího počtu malých výrobců - novodobých průkopníků. Je vyústěním snahy o vytvoření výrobně nenáročného způsobu ošetení podélné spáry a co možná bezpracně se vyhnout výrobě klasické vymazávané spáry. Jako materiál stěn se používají plně hraněné trámy obdélníkového profilu, kterým se případně seřezávají nebo pořízem sráží hrany. V rámci stavby jsou všechny trámy na pohled stejné, tesařům se s nimi snadno pracuje. Někteří menší výrobci se této úpravy dodnes drží.

Výhody	jednoduchá výroba, řešení nevyžaduje (resp. neumožňuje) zvláštní údržbu, nízké výrobní náklady.
Nevýhody	sterilní vzhled, nedostatečná těsnost detailu, snížená účinnost izolace, nebezpečí kondenzace vodní páry v izolaci,

LIŠTOVÁNÍ

Uzavření podélné spáry přelištováním pečlivě připasovanou dřevěnou lištou se používalo v první polovině 20. století na Valašsku. Lišta se upravovala tak, aby přesně lícovala s roubenou stěnou. Udržovala se stejným způsobem, jako vlastní trámy. Roubená stěna je perfektně plochá, z většího odstupu vypadá dům jako zděný, z blízka vystupuje pestrost všech řemeslných detailů, neboť se stále stavělo ze sbíhavých oblinových trámů.

V dnešní době někteří výrobci uzavírají spáru přelištováním prefabrikovanou plastovou lištou bílé barvy. Stavbu je nutno provádět z hranolů jednotného průřezu, což nutně vyústí ve sterilní vzhled.

Copyright Hynek Šalplachta 2014